Pražské sanatorium
Dokumenty: plány, popis, stanovy, banka, stavba, media.
Pražské sanatorium v Podolí
V půvabném parku pod vyšehradskými hradbami, s krásným výhledem na tok Vltavy, stojí monumentální budovy podolského sanatoria, dnes Ústavu pro péči o matku a dítě. Celý komplex tvoří čtveřice čtyř až pětipatrových křídel, spojených centrální budovou v jeden celek. Ústřední budova sanatoria má dvě kruhové dvorany o výšce dvou pater. Hlavní schodiště je obloženo italským mramorem.
Myšlenkou na založení opravdu reprezentativního českého léčebného ústavu se proslulý český chirurg a rentgenolog prof. MUDr. Rudolf Jedlička zabýval už od roku 1909. Chtěl vytvořit instituci, která by skýtala záruku, že její pacienti budou léčeni podle nejnovějších vědeckých poznatků medicíny a za přispění nejmodernějších přístrojů a zařízení. Vybudovat takový ústav z veřejných prostředků nebylo tehdy možné a tak se úkolu ujal soukromý kapitál, především z lékařských kruhů. Byla založena akciová společnost Pražské sanatorium, v níž ovšem hlavním garantem a hybnou pákou zůstal prof. Jedlička. Definitivní projekt vypracoval prof. arch. Rudolf Kříženecký. Stavba byla dokončena během čtyř let a 28. června 1914 bylo sanatorium otevřeno pro veřejnost. Dosahovalo v té době ve všech směrech úrovně nejrenomovanějších léčebných ústavů v Evropě.
Nová budova Jedličkova ústavu pro tělesně postižené
Osobnost tvůrce sanatoria, prof. Rudolfa Jedličky, si zaslouží zvláštní zastavení. Byl evropsky proslulým chirurgem, světový věhlas měl zejména v chirurgii břišní a kostní, ale vynikal i jako diagnostik a brzy po objevu Roentgenových paprsků je začal propagovat jako diagnostický prostředek i kléčení zhoubných nádorů. Vedle vědecké prestiže prof. Jedličky je však třeba zdůraznit i jeho humánní snahy. Byl nejen skvělý odborník, ale i velký člověk. Mimo již zmíněného sanatoria založil roku 1913 ústav pro tělesně postižené děti v Praze, který dodnes nese jeho jméno. Už tehdy vedla prof. Jedličku moderní myšlenka - dát handicapovaným dětem možnost odborného léčení a odborné výchovy, aby se mohly podle svých možností samostatně a plnohodnotně zapojit do života.
Po dokončení byla v Pražském sanatoriu v Podolí umítěna II. chirurgická klinika a II. česká gynekologická klinika. Sanatorium sloužilo z větší části bohatším pacientům, ale rozdělení na tři platové kategorie umožňovalo léčbu i pacientm ze středních vrstev. Roku 1925 tu bylo založeno porodnické oddělení a to už bylo dostupné širokým vrstvám. Mezi společníky a spolupracovníky sanatoria čteme četná významná jména - jen namátkou profesoři J. Jerie, A. Ostrčil, V. Piťha, V. Rubeška a další.
Pražské sanatorium v Podolí, detail hlavního vstupu
V letech 1. světové války byla část sanatoria předána Červenému kříži a stala se přechodně vojenskou nemocnicí. Za 2. světové války byl ústav konfiskován a přeměněn v lazaret SS. V bojích Pražského povstání utrpěly budovy značné škody, přesto však v nich fungovala repatriační nemocnice pro tuberkulózní vězně vracející se z koncentračních táborů.
V roce 1946 bylo Pražské sanatorium vyvlastněno a převzato do státní správy. Nadále zde mělo působit pracoviště pečující o zdraví matek a dětí. O dva roky později zde byla zřízena II. gynekologicko-porodnická klinika prof. J. Trapla a kojenecká klinika, u jejíhož zrodu stál prof. J. Švejcar. Dnes už deváté desetiletí zní pokoje a chodby tohoto ústavu dětským pláčem, který neznamená bolest, ale zrození nového života.