Životopis

Přední český chirurg, rentgenolog a radiolog; iniciátor, propagátor a mecenáš řady sociálně-zdravotních aktivit.

lékaři (1902)

Narodil se v Lysé nad Labem v rodině obvodního lékaře a posléze zdravotního rady MUDr. Michala Jedličky. Pocházel z 9 dětí, dospělosti se však dožilo jen 5. Rudolf Tomáš Jedlička (jak zní jeho celé jméno) po studiu na obecné škole nastoupil na německé gymnázium na Malé Straně a později přešel na slavné české Akademické gymnázium.

Po maturitě (8. 7. 1889) se přihlásil na lékařskou fakultu české univerzity, kam byl zapsán 15. 10. 1889. Po úspěšném studiu zde Rudolf Jedlička promoval 28. 7. 1895, aby se zde u profesora Maydla stal asistentem, od roku 1901 docentem (habilitoval prací „O subarachnoidealních injekcích a spinální chirurgické analgesii“) a konečně 18. 9. 1907 mu byla udělena mimořádná profesura (přitom však práci Maydlova zástupce vykonával již několik let před jeho smrtí v roce 1903).

V letech 1912 až 1913 se aktivně účastnil I. balkánské války svou činností ve vojenské nemocnici v Bělehradě. Se skupinou českých lékařů operoval na 1800 případů, z nichž zemřelo pouhých necelých 40.

Pražské sanatorium (1915)

Roku 1921 byl Jedlička jmenován řádným profesorem a prvním přednostou II. chirurgické kliniky Univerzity Karlovy, jež byla umístěna v Pražském sanatoriu v Podolí. To Jedlička sám navrhl, v roce 1914 otevřel a velkou mírou z vlastních nákladů financoval.

Profesor Jedlička světově proslul především v kostní a břišní chirurgii. Byl nejen mistrným operatérem, ale i diagnostikem a na Maydlově pražské chirurgické klinice, brzy po objevu Roentgenových paprsků (listopad 1895), provedl už v lednu 1897 první operaci provedenou na základě diagnostiky rentgenem. Rentgenologii v Čechách prosazoval nejenom jako diagnostický prostředek, ale také jako doplněk léčby zhoubných nádorů, což nakonec uznal i sám Maydl. Neméně významná je jeho pozice v české radiologii.

Stejně důležité však byly jeho snahy humanitní a sociálně-lékařské. Roku 1905 se stal významným členem Spolku pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů v Čechách, s bioptickou stanicí, experimentálním oddělením a dispenzářem, v němž byli chudí pacienti ošetřováni bezplatně.

Roku 1913 se významně podílel na založení prvního českého ústavu pro tělesně postižené děti v Praze, který byl na jeho počest nazván Jedličkovým ústavem. Jedlička byl veden myšlenkou dát handicapovaným dětem možnost odborného léčení a odborné výchovy k pokud možno samostatnému a plnohodnotnému životu a celý svůj život tuto ideu prosazoval.

Profesor MUDr. Rudolf Jedlička zemřel 26. října 1926 po velkém utrpení na následky chronické choroby ve své vile v Novém Světě v Harrachově. Pro jeho život mírou vrchovatou platí slova, jimiž odpověděl na přání dětí Jedličkova ústavu, aby žil dlouho:

„Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby člověk byl uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí člověka obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný.“